Stroupežnický Ladislav

Hýčkaný synek zde prožil radostné a nespoutané dětství. Nepromarnil však tato léta jen v podivných výstřednostech,  ale i bystře pozoroval život kolem sebe. Jen tak mohl později napsat své Naše furianty. Po vyloučení ze studií v Písku pracoval u svého otce na zámku jako hospodářský adjunkt. Dne 11. srpna 1867 provedl zbrklý a mladicky nerozvážný čin, který jej poznamenal a zohavil na celý život. V noci na číhané v domnění, že postřelil, či dokonce zabil zloděje panské jeteliny, obrátil proti sobě pušku a výstřelem do úst si způsobil strašlivé zranění v obličeji. Doplazil se k blízkému rybníku Pulci u vsi Obory, kde byl nalezen a péči mirotického doktora Ottona Hasslera zachráněn pro život, pro českou literaturu a hlavně pro české divadlo. Strávil dlouhou dobu v nemocnici a v té době se pokoušel doplnit vzdělání. Po návratu domů se někdejší nespoutaný bouřlivák a divoch, nyní trvale poznamenaný, zatrpklý a nedůvěřivý samotář, uzavřel na čas v archivu nad starými listinami a objevil v sobě literární nadání. Začal s drobnými povídkami a protože byly úspěšné, odešel do Prahy, kde se živil jako magistrátní písař, ale hlavně psal. Když se začalo budovat Národní divadlo, stal se jeho prvním dramaturgem.

Sám se proslavil svojí hrou „Naši furianti“, která se odehrává v rodných Cerhonicích. Tato hra se hraje dodnes, právě tak jako „Zvíkovský rarášek“. Mezi další známé divadelní hry patří „Paní mincmistrová“, podle které vznikl film Cech panen kutnohorských.

V roce 1890 se Ladislav Stroupežnický oženil, ale manželství trvalo jen dva roky. Zemřel 11. srpna 1892.